Pro čištění koberců existují na trhu různé přípravky, někteří lidé dokonce praktikují metody našich babiček, kdy syntetický čistič nahradí jedlou sodou smíchanou s octem, ale tento způsob je vhodný spíše pro lokální odstranění skvrn od jídla a nápojů, zvratků či exkrementů. Pro hloubkové čištění celé plochy se nehodí, protože postrádá to zásadní – kombinaci mechanické očisty s odsáváním nečistot mokrou cestou. Museli byste zkrátka ihned po nanesení přípravku celou plochu odsát ještě za mokra, a to by obnášelo časově i fyzicky náročnou proceduru s pochybným efektem.
Tímto způsobem se to provádělo ještě za socialismu, kdy se kartáčem koberec drhnul vodním roztokem se speciálním saponátem, ale kartáč se namáčel do kbelíku, spolu s ním se do čisticího roztoku macerovaly i nečistoty z kartáče, a nakonec se vše odsálo až po zaschnutí, a část nečistot na podlaze zůstala.
Stroj je efektivnější, než lidské ruce
Ruční čištění nemůže obsáhnout to, co zvládne mechanizační prostředek. Záleží ovšem na tom, jaký využijete. Dobrým referencím se těší například systém Rotovac, který využívá čištění koberců Praha http://www.wismont-cisteni.cz/. Jde o patentovanou licenci speciální rotační hlavy s podtlakovým odsáváním nečistot a tímto způsobem lze vyčistit hlavně syntetická vlákna kobercových metráží. Na přírodní koberce se naopak musí zvolit šetrný postup suchého čištění.
A jak často zbavovat vlákna zbytků prachu, odumřelých částí pokožky, roztočů a jejich výkalů? Obvykle stačí jednou za rok, na frekventovanějších místech v kancelářích nebo v domácnostech, kde se pohybují děti a zvířata, dvakrát až třikrát ročně. Jde totiž o to, že žádný vysavač nezvládne stoprocentně zbavit povrch tkaniny všeho, co tam nepatří, a časem se usazené zbytky organických a prachových částic zašlapou do spodních vrstev vláken, kde vytvoří jemnou emulzi. Ta se pak stává potravou pro různé plísně, bakterie a hlavně roztoče. Jejich trus pak způsobuje různé projevy alergií.