Uzavření manželství s sebou nese i řadu povinností, manželé se začínají učit přistupovat k životu zodpovědněji, komunikovat s partnerem a připravovat se na případné potomky. Svatbu si můžete naplánovat prakticky kdykoli a kdekoli, ovšem svatba je jen obřad a skutečný život začíná až po jejím ukončení. Tím je také úvaha o společném bydlení a zde je důležité, aby se oba manželé shodli na stejném postupu.
Kde budeme bydlet? Odpověď na tuto otázku nemusí být vůbec snadná. Bydlet s rodiči v dvougeneračním domě? Pronajmout si byt? Pronajmout si dům? Anebo bydlet ve svém a požádat o hypotéku? Já bych se přikláněl k tomu poslednímu řešení a odkazuji tím na film „Anděl na horách“, kde syn Gustava Anděla plánuje svatbu se svou dívkou a maminka té dívky se setká s maminkou Andělova syna a sdělí jí svůj návrh, ve kterém zazní, že: „má obě děti ráda a právě proto jim chce přenechat výměnou svého bytu za dva menší jeden z bytů, aby děti a rodiče bydleli odděleně, protože společné soužití by nedělalo dobrotu“.
Vím to z vlastní zkušenosti, mladí lidé mívají na život odlišné názory a i když budou jejich rodiče někde nablízku, je vždy rozumnější mít vlastní střechu nad hlavou a o té si každá rodina rozhoduje po svém.
V současné době lze požádat o nebankovní hypotéku celkem snadno, lze s ní financovat byt, dům či chatu a ať už se mladí rozhodnou pro jakoukoli nemovitost, hypotékou splácí vlastní objekt, který jim jednou bude patřit. Když se tak rozhlížím kolem svého bydliště, vídám tu i mladou rodinu se dvěma dětmi, která bydlí ve vlastním tří nebo čtyřpokojovém bytě a splácí hypotéku. Ti lidé ale rozhodují o podobě svého bydlení a nejsou závislí na vůli pronajímatele, který se může kdykoli rozhodnout vypovědět jim smlouvu a nájem ukončit. A stěhovat se se dvěma malými dětmi, to nemusí být nic příjemného.